Poslední kolo soutěže skončilo pro Áčko dalším debaklem.Již několikátým. Do začátku sezóny jsme šli všichni s velkým očekáváním a malou nadějí,že tato sezóna by mohla proběhnout v klidném tempu a kluci budou vířit hladinu v horních patrech tabulky. Bohužel utkání s "aucajdry" soutěže krutě nezvládli a 6 povinných bodů se rozpustilo neznámo kam. Deka padla tak silně, že v každém dalším utkání byla vidět nervozita anebo naopak sebeuspokojení s vedením 1:0.Když se k tomu přidala zranění,absence v tréninkové přípravě,nedostatečná fyzická kondice,tak se urodilo umístění,se kterým nemůže být nikdo spokojen - fanoušci,výbor,trenér,ale i samotní hráči.Shodli jsme se na tom,pokud vhodně nedoplníme kádr mladými hráči,śtojí perspektiva našeho Áčka na velmi vratkých základech.Dřívější ročníková krize u dorostu,která se nyní projevuje čím dál silněji,doléhá v přímém důsledku i na mužský manšaft.Kluci,kteří byli na hostování z jiných oddílů,se vracejí po absolvování dorostu zpět ke svým mateřským klubům a Áčko není kým doplňovat.To budeme muset změnit. Dalším problémem je jakási"morální lhostejnost" mladých hráčů,kteří jsou s klubem velmi málo spjati,necítí zodpovědnost ani vůči klubu,ani vučí spoluhráčům či výsledkům.Nechodí na tréninky,neberou telefony a nalézají až neuvěřitelné výmluvy,proč to nejde. Budu se opakovat,ale stále mám před sebou ten starý slogan,který visel dlouhé roky v kabině a který mě a možná i pár dalších,ovlivnil na celé další období aktivního i pasivního sportovního života:"Kdo chce něco udělat,najde způsob,kdo nechce udělat nic,najde výmluvu."
Velmi nerad bych házel všechny do stejného pytle.Jsou tu i tací - a to bez rozdílu věku,kteří jsou ochotni nejen přijít o sobotách na brigádu,na obsluhu při odpustu,ale kteří se také trápí špatným výsledkem,zvětšují si tréninkové dávky,aby byli kdykoliv připraveni pomoct manšaftu,když bude zle.Kterým záleží na budoucnosti areálu,klubu a hoštické fotbalové komunity.Po posledním utkání proběhlo v kabině Áčka malé zemětřesení.Nevím,nebyl jsem přítomen,ale zasvěcení říkali,že se zachvěla zem.Že byla bouřka,sršely blesky,burácely hromy a nakonec vysvitlo slunce. To když všichni ve zdraví přežili a šli společně uzavřít smutnou kapitolu podzimního románu do místního hostince.Budeme společně věřit,že to,co mělo být řečeno,bylo vysloveno,že vyslovené sliby budou splněny a jarní vzduch bude stejně svěží,jako ten po právě prodělané bouřce.
Tak ještě na závěr jedno otřepané heslo : "Věř a víra tvá tě uzdraví!"