Michal Adamčík
Hráč 10. kola 7. ligy (I.B třídy), sezona 2025/2026. Rozhovor převzat z webu fotbalunas.cz.
Michale, gratulujeme k vítězství i k ocenění hráče kola! Jak byste zhodnotil zápas se Starou Vsí z pohledu Malých Hoštic?
Chtěl bych všem moc poděkovat, kdo pro mě hlasoval. Zápas hodnotím kladně, vytěžili jsme tři body, i když jsme si to na konci zbytečně zdramatizovali.
První poločas jste měli zcela pod kontrolou. Co bylo podle Vás klíčem k tak skvělému výkonu v úvodu utkání?
Ano, výsledek 4:1 je toho důkazem. Určitě bylo důležité dát úvodní gól, udát tempo hry a postupně kontrolovat průběh zápasu.
Vy osobně jste měl několik nebezpečných střel, chybělo opravdu málo, aby z toho byly góly. Jak jste se v zápase cítil?
Do utkání jsem šel s velkou chutí skórovat, což bylo vidět, ale bohužel se mi to nepodařilo. V zápase jsem se cítil sebevědomě a jistě.
Vypadalo to, že celý tým působil sebevědomě a sehraně. Je to výsledkem poctivého tréninku, nebo spíše aktuální pohody v mužstvu?
Určitě v tom hrají roli tréninky. Co se týče sebevědomí kádru, je zdravě nahoře. Aktuálně zažíváme pohodu a doufám, že to tak bude pokračovat.
Po přestávce jste ještě přidali pátý gól, ale závěr už patřil soupeři. Čím si vysvětlujete to mírné polevení v posledních minutách?
Ano, opět jsme chtěli přidat gól a určovat tempo i kontrolu naší hry. Nejspíše za to mohla až příliš velká uvolněnost naší hry za stavu 5:1. Soupeř nic nevzdával a odměnou mu byly dvě vybojované penalty.
Když se podíváme na Vaši dosavadní kariéru – prošel jste Suchými Lazci, Pustou Polomí i Malými Hošticemi. Kde se Vám zatím hrálo nejlépe a proč?
Ano, kariéru jsem zažil ve všech zmíněných klubech. V Suchých Lazcích jsem začínal s fotbalem, mám tam spoustu přátel. Později jsem tam hrál jako mladý dospělý hráč s velmi zkušenými a kvalitními spoluhráči, od kterých jsem se hodně naučil. V Pusté Polomi jsem byl krátce, těžko hodnotit, ale hráči, které jsem měl vedle sebe, byli skvělí a uměli mi dodat energii. Nejlépe se ale cítím v Malých Hošticích – dostávám tady nejvíce prostoru ukázat, že jsem týmu na hřišti prospěšný.
Ve 28 letech jste v ideálním fotbalovém věku. Jak byste popsal sám sebe jako hráče – jaké jsou Vaše silné stránky a na čem byste chtěl ještě zapracovat?
Stále se cítím jako mladý a běhavý (smích). Moje silná stránka je, že jsem týmový hráč a snažím se pomáhat hlavně týmu. Co se týče slabin, určitě jich několik je, ale nebudu je specifikovat. Beru to spíše obecně – je třeba se neustále zlepšovat po všech stránkách.
Říká se o Vás, že tréninky berete trochu po svém. Jak to aktuálně máte s docházkou a přístupem k tréninkům?
Víte, pracuji na tři směny, takže s tréninky je to někdy těžké. Aktuálně jsem toho moc nenatrénoval vinou směn a dovolené. Snažím se alespoň dělat individuální tréninky.
Cítíte, že byste mohl z tréninků vytěžit ještě víc – a třeba se posunout výš, kdybyste přístup změnil?
Určitě ano, ale jak jsem už zmínil, někdy to kvůli práci nejde.
Neláká Vás ještě vyzkoušet si fotbal na vyšší úrovni, nebo jste spokojený tam, kde jste?
Láká a vždycky lákalo, ale je třeba se taky koukat na kabinu a spoluhráče. Pokud to funguje, těžko se odchází. Momentálně jsem spokojený tam, kde jsem, a mám kolem sebe dobrou partu.
Jaká je atmosféra v kabině Malých Hoštic? Kdo má hlavní slovo a kdo naopak patří mezi největší baviče?
Atmosféra je v kabině výborná. Hrajeme jako jedna rodina a každý každého podporuje, což všem dodává sebevědomí do dalších utkání.
Na závěr trochu osobněji – co Vás na fotbale pořád nejvíc baví, i po letech, kdy jste prošel několika kluby?
Miluju fotbal a doufám, že ho budu hrát ještě hodně dlouho.