Wroclaw je krásné město s parky a historickým jádrem.Poláci se snažili udělat maximum proto,aby se zde fanouškovi líbilo. Obzvláště pak tomu českému.Měl jsem to štěstí dostat se na místo vlakem-speciálem Českých drah,který připravili pro tento turnaj.Měl jsem obavy z parkování na odstavných parkovištích.Proto tato volba.Později jsem se dověděl od přátel,že obavy nebyly na místě,vše bylo perfektně zorganizováno a zajištěno.
Nicméně jízda vlakem byla opravdu výjimečná. Ne snad proto,že byl vlak k této příležitosti speciálně vybaven pomůckami pro fanoušky,nebo snad proto,že byl polepen fóliemi s tématikou EURA.Představte si cca 1.500 fanoušků v dresech,zmalovaných národními barvami,se svými typickými pokrývkami na hlavách,jak nadšeně mávají a volají na všechny,kteří se objevili v blízkosti vlaku. Ani další obava se nevyplnila v podobě podnapilých jedinců, rušící příjemnou atmosféru.V kupé jsme s kamarádem přisedli k „ogarům od Hradišťa“,kteří byli velice příjemní a po hltu slovácké slivovice na přivítanou,jsme již uháněli směr Wroclaw.
Po příjezdu do cílové stanice se vyhrnula celá tlupa fanoušků z vlaku a začala skandovat „Už jsme tady,už jsme tady!!!“ nebo „Češi,Češi“ a pak už se pomalu valil červený had městem  na hlavní náměstí,kde byla Fan Zóna – centrum města s obřími obrazovkami,občerstvením a zábavným programem.Když nastal ten správný čas,fanoušci ve vlnách nastupovali do tramvají značky Škoda,aby tam skandovali „Kdo neskáče není Čech,hop,hop,hop!“. Pravda, tramvaj si nebyla zcela jistá svou přilnavostí k povrchu zemskému a kymácela se ze strany na stranu,ale nakonec nás dovezla v pořádku na místo určení.
Stadion ve Wroclawi je situován zcela na okraji města a ještě voněl novotou,když jsme k němu přijížděli. A opět musím pochválit Poláky za perfektně zvládnutou logistiku dopravy ke a ze stadionu.Tramvaje jezdily ke stadionu v intervalu kratším než 5 minut, po zápase vyjížděli ze dvou na sobě nezávislých tras,byly přistaveny autobusy do centra i na letiště,asi 300 metrů čekal vlak,svážející fanoušky na nádraží. Opravdu klobouk dolů. I samotná organizace při vstupech byla natolik vychytaná,aby nevznikaly zbytečné fronty.
Samotné utkání s Řeky jste viděli jistě v televizi,takže není třeba ho dopodrobna rozebírat.Před utkáním proběhl trénink obou týmů a těsně před nástupem ještě asi 10 minut „choreo“ na téma EURA. Hezké.Stadion má kapacitu cca 40.000 míst a v tomto utkání to bylo znát.Asi 10.000 bylo českých fanoušku,možná do 2.000 řeckých,zbytek byl obsazen fanoušky polskými.Můžu zodpovědně potvrdit,že všichni Poláci nám fandili.Utvořili spolu s Čechy obrovský „kotel“,který hnal Bílkovic kluky za vítězstvím.Pravda,ten kdo se zdržel ve frontě na pivo v začátku utkání,přišel o dva góly,ale i tak byla atmosféra bouřlivá po celý zápas a nebylo slyšet vlastního slova.Stadionem se valily mexické vlny jedna za druhou a nebýt „Čechínova horkého bramboru“,který mu proklouzl rukama,byl zápas jednostrannou záležitostí. Na poslední chvíli se Řekové vzbudili a nakopávanými balóny se snažili naší obraně znepříjemnit posledních 20 minut. A opět se mi potvrdilo rčení „Co český fanoušek,to trenér.“ Peprně komentovali každou špatnou nahrávku a nepodařenou akci. Naštěstí vše dopadlo podle představ českého fandy, který mohl odjet domů s pocitem,že jsme to „nějak ukopali“.
Na poslední utkání ve skupině s Polskem ,byla situace zcela jiná.Tak,jak nám fandili Poláci proti Řekům,nyní měli stejně intenzivně fandit proti nám. Panovaly obavy z „protičeské“ nálady,ale opět se nic z toho nepotvrdilo. I přesto,že naše manšafty měly proti sobě za pár minut nastoupit,poplácávali jsme se vzájemně po zádech,fotili se spolu a jedinou správnou odpovědí na otázku „Kdo vyhraje?“ byla: „Ten lepší“.Poláci byli natěšení a atmosféra byla fantastická. Tentokráte byl český fanoušek v menšině, ale i přesto jsme proti masovému skandování „Polska,Polska!“ byli důstojným soupeřem. Proti českému „Hop,hop,hop!“ jen stěží dokázali reagovat.Poláci zaskočeni vývojem zápasu a nevšedním odhodláním „Plzeňské mafie“ i ostatních kluků z nároďáku,nakonec postupně utichli a nechali se překřičet. Po závěrečném hvizdu nastalo na pár vteřin ticho,pak na české straně propuklo nadšení a radost z postupu ze skupiny.
A další poznatek. Panovala také obava z agresivity Poláků po prohraném utkání a nevraživosti vůči Čechům.Opět hluboký omyl.Ano,byli sice zklamáni a měli svěšené hlavy,ale prakticky ihned po utkání uznale pokyvovali hlavou nad lepším výkonem Čechů,zdvihnutým palcem nahoru dávali najevo podporu a při odchodu ze stadionu začali tleskat českým fanouškům.To se skutečně musí zažít.
Doporučuji zajet se podívat doWroclawi na historické centrum či na nově zrekonstruované nádraží. Hluboce se skláním před polskými fanoušky, kteří nás brali za své bratry,fandili nám a byli po celou dobu vstřícní a milí. Skláním se také před perfektní organizací turnaje,kterou ve Wroclavi dokonale zvládli.Ještě se český fanoušek,co se mentality týče,má co učit. „Polska,dženkuje bardzo!“
Vývoj zápasu ve Waršavě již mohu komentovat pouze na základě shlédnutí v televizi.I přes velmi skeptickou náladu po prvním zápase ve skupině s Ruskem,se zvedl nejen herní projev a odhodlání kluků na hřišti,ale i fanoušci pochopili strop našich možností.Proti Portugalsku mladý výběr trenéra Bílka ukázal,až kam můžeme dojít a na čem dále pracovat.Doufejme,že český fotbal půjde opět směrem vzhůru.Asi nejlepší radou je držet se hesla : „Věř a víra tvá tě uzdraví!“