Andreas Drastík vzešel do podvědomí sportovní veřejnosti jako profesionální fotbalový rozhodčí, dotáhl to až do první ligy. Bohužel nakonec byl z listiny vyškrtnut. Píšťalku a praporek pověsil na hřebík, občas odřídí nějaký ten zápas žáků. Z fotbalového dění ale nevypadl.

Věnuje se žákům, přesněji týmu svého syna, který hraje za Slezský FC Opava, ročník 2005. Vrhl se do organizovaní turnajů pro tuto věkovou kategorii. Jeden se odehrál v zimě, dva velké s mezinárodní účastí, jsou v plánu na léto.

Synovec reprezentačního kouče Aloise Hadamczika je také úzce spjat s charitativní akcí Pomozte postiženým dětem. Byl u jejího zrodu, vdechl jí život. 22. června je na programu už dvanáctý ročník a částka, která za ta léta byla vybrána, se blíží ke dvěma miliónům. „Jsme rádi, že z akce se stala tradice, má už své jméno a místo v kalendáři. Pomáháme těm, kteří to potřebují," říká Andreas Drastík, který je i hodně smutný ze současné situace ve Slezském FC.

Chybí vám moc to, že jste vypadal z velkého fotbalu, mám na mysli kariéru rozhodčího?

Jak vidím stav prostředí rozhodčích i celého fotbalu, tak mi to nechybí. Samozřejmě že v první fázi mě to hodně mrzelo. Byla to pro mě těžká rána. Přece jenom bezdůvodně mě po dvaceti letech vyrazili z profi fotbalu, ale život jde dál a nemá cenu se k tomu vracet, každý si udělá úsudek sám.

Mohl jste ale pískat nižší soutěže…

Mohl, ale nechtěl. Řekl jsem si, že skončím úplně, pískat nebudu vůbec, a toho se držím. Nepočítám do toho nějaký sranda mač nebo dětské turnaje a zápasy.

Kdy jste naposledy pískal?

Ve středu, šlo o zápas žáků ročníku 2005, tyhle kluky pískám pravidelně. Co se týče mužů, tak šlo o modelové utkání Slezského FC na požádání Honzy Baránka.

Za to ale peníze neberete…

(usměje se) V žádném případě. Když jsem byl v profi fotbale a šel pískat nižší soutěže, nikdy jsem si honorář nebral. To samé platilo i o Opavě, když byla ve finanční tísni, tak jsme jí s Petrem Kašným řídili přípravné zápasy zadarmo.

Pohybujete se ještě vůbec ve fotbalu?

Aktivně ani funkcionářsky nikde. Chodím se dívat na svého syna, a když je čas, tak na Opavu nebo okolní vesnice, hlavně na Oldřišov.

Fotbal jste v minulosti sám hrával za Ostroj. Jak vy osobně snášíte, že Opava podruhé v krátkém časovém období spadla do MSFL?

Snáším to jako každý fanoušek těžce. Opava nepatří do třetí ani druhé ligy. Díky svému zázemí, výborným fanouškům i podpoře města má hrát ligu.

Proč myslíte, že opět sestoupila?

Nesouhlasím s názorem vedení, že hlavními viníky jsou jen hráči. Byli tady tři trenéři, ani jeden nedokázal s mužstvem uhrát výsledek. Kádr nebyl ideálně sestavený, chyba není jenom v hráčích. Vezměte si třeba Lumíra Sedláčka, asi tady nejsem nestranný, ale tento kluk je od nás, prošel mládeží Opavy, bydlí tady a lidé mu nadávají, jako kdyby chtěl schválně spadnout. Vždyť to je postavené na hlavu.

A v čem?

Jak v majitelích, tak ve vedení, managementu. Jak se říká u nás ve fotbale, ryba smrdí od hlavy. Přijde mi, že lidé v managementu hledají chyby všude jinde, jen ne sami u sebe. Je zvláštní i to, že lidé nad nimi, tím myslím představenstvo, zatím jenom přihlíží. Souhlasím s názorem, že sestup Opavy byl zcela zbytečný. (pozn. redakce - rozhovor vznikal minulý týden)

Na druhou stranu sehnat do fotbalu peníze je těžké…

S tím souhlasím. Člověk v managementu to má složité. Děláme turnaje pro prcky, když oslovíme sponzora a řekneme, že jsme Slezský FC, tak nám peníze nechtějí dát.

Proč?

Nelíbí se jim celkový stav Slezského FC. Tím nemyslím jen současnost, ale vůbec poslední roky. Člověk musí začít od spodu, sbírat reklamy po pár korunách a dělat tuhle práci systematicky. Navíc potenciálním sponzorům musíte umět něco nabídnout, nejen samotnou reklamu na stadionu.

Jednou z vašich činností je pořádání žákovských turnajů, po halovém v Hradci na Moravicí máte připraveny dva i na léto…

Jeden připravujeme v Chlebičově, kde máme přihlášených šestnáct týmů, což čítá nějakých 190 dětí, další se pak uskuteční na konci prázdnin v kravařské Buly áreně, kde se představí čtrnáct týmů. Oba podniky budou se zahraniční účastí. Ten kravařský bude dvoudenní. Přijedou družstva z Polska a Slovenska, většinou zvučná jména zmíněných zemí. Také jsme oslovili například i Bayern Mnichov a Rapid Vídeň, proběhla komunikace a příslib účasti v dalším ročníku .

Hraje roli, že součástí týmu je i váš syn?

Řeknu to takhle, jsme dobrá parta rodičů. Jezdíme po turnajích a chceme něco udělat i doma. Navíc si vyděláme i na věci pro kluky, mám na mysli teplákovky a další sportovní vybavení, ať trochu reprezentujeme.

Neměl by tyto turnaje pořádat klub SFC?

To je otázka na někoho jiného. Opava má krásný stadion, kousek od něj halu. Kdyby turnaje klub pořádal, neprodělá na nich. Kromě zisku by si Slezský FC vylepšil i jméno a pověst. Hlavně by z těchto turnajů profitovaly hlavně děti.

SFC pořádá jen Memoriál Evžena Hadamczika. Přitom by mohl pořádat tyto akce na počest dalších velkých osobností jako pana Sommra, Hájka, Javorka, Nováka nebo Domžala. Osobností opavského klubu, které by si určitě za svou práci takovou poctu zasloužily. Chce to jen chtít.

Váš potěr má už jednu mezinárodní konfrontaci za sebou. Hráli jste ve Wroclavi…

Šlo o odměnu pro kluky za povedenou sezonu. S nápadem přišel Lumír Sedláček s tím, že večer se půjdeme podívat na utkání Slasku s Wislou Krakov. Přes Robera Savického jsme si domluvili přátelské utkání s wroclavskou Slezií. Dokonce nás přišli povzbudit i opavští fanoušci, jedním slovem paráda. Polská strana se díky Robertovi o nás postarala nadstandardně a za to jí patří dík. Sleziu i Slask jsme pozvali na naše letní turnaje.

Pořádáním těchto turnajů si dáváte závazek do dalších let…

Tak to neberu. Jak v Chlebičově, tak Kravařích je krásné prostředí pro fotbal. Když se nám první ročníky povedou, budou se k nám týmy vracet samy. Máme to ve svých rukou, věřím, že letošní léto bude výborným odrazovým můstkem.

Dalším projektem, na kterém se podílíte, je charitativní akce Pomozte postiženým dětem. Dvaadvacátého je na programu už dvanáctý ročník…

Nikdo z nás nečekal, že se charita tak chytne. Původní myšlenka byla taková, že si naši okresní rozhodčí zahrají za odměnu proti ligovým. Při té příležitosti jsme vybrali peníze, Petr Kašný zašel na město a zjistil, která organizace potřebuje pomoc, vybrali jsme charitu. První výtěžek čítal 5 700 korun, nyní celková částka za jedenáct let činí 1 900 000. Mohu říci, že letos charita dostane více jak 350 000 korun.

Velkou měrou mi pomáhá tajemník města Kravař Pavel Novotný.

Loni jste přišli s novinkou, kterou je dražba dresů…

Tenhle nápad vznikl spontánně. Seděl jsem doma u televize, ve které jsem viděl podobnou dražbu. Napsal jsem SMS Lumíru Sedláčkovi, Honzovi Nezmarovi a Aloisi Hadamczikovi, zda by nepomohli sehnat dresy. Jejich odpověď byla kladná, oslovil jsem Deník a dražbu jsme rozjeli, odkazy jsme dali na www.fotbalnaplno.cz a www.onlajny.cz. Akce měla odezvu, vybrali jsme 31 000 a věřím, že letos se nám to podaří zopakovat.

Charitu podporují také opavští fanoušci, je to tak?

Pro mě to bylo velké překvapení, sami za mnou přišli Honza Pitřík s Džekym a přinesli dres Zdeňka Pospěcha, který se nám podařilo vydražit. Letos mi volal Džeky, že dres nemají, ale že vybrali mezi sebou peníze, které večer předají postiženému Otíkovi. Pro mě to je další důkaz toho, že opavskému fanouškovi nejde jenom o fotbal, ale dokáže podpořit i dobrou věc. Já osobně je hodně respektuji. Jasně se potvrzuje, že fanoušci patří k fotbalu.

Ale jako rozhodčí ty zkušenosti s fans zrovna nejlepší nemáte?

To k fotbalu patří. Jako rozhodčí slyšíte více dva fanoušky než patnáctitisícový kotel.

Berete Mravenečka jako své dítě?

Vymysleli jsme to s Petrem Kašným, jsme rádi, že z akce se stala tradice, má už své jméno a místo v kalendáři. Pomáháme těm, kteří to potřebují. A jsem také rád, že se přidal další motor v podobě Pavla Novotného.

Kolik máte v plánu ještě ročníků?

Těžká otázka. Chceme pokračovat, ale záleží na sponzorech, bez nich by to nešlo.

Je obtížné v dnešní době sponzora sehnat?

Lehce nejde nic. Musíte mít dobrý projekt, který dotyčného osloví.

Vypadá to, že ten váš dobrý je, finanční hotovost se stále navyšuje…

Sám se tomu divím. Chtěl bych jim tímto poděkovat, že i v tak těžké době jim není lhostejný osud druhých. Třeba Ostroj nám letos opět částku navýšil a přispěl 50 000 korunami.
Andreas Drastík

Narozen: 27. 12. 1973
Sport: Bývalý fotbalista Ostroje Opava (po dorost), rozhodčí I. a II fotbalové ligy
Stav: ženatý, manželka Pavla, synové Matyáš, Lukáš
Zvláštnost: dvanáct let se věnuje charitě