Do zápasu s Kobeřicemi nevstoupili kluci s Áčka vůbec špatně. Hned po úvodu měli několik tutových šancí, které měly skončit gólem. Fotbalové zákony však fungují docela spolehlivě, a jakmile promarnili několik šancí, přišla nervozita a soupeř toho bez větších problémů využil. Do poločasu to bylo 0:2. Navštívil jsem o přestávce kabinu, abych kluky podpořil. O tom pohledu už psalo mnoho trenérů. Všichni do jednoho měli hlavy svěšené až téměř ke kolenům a v té chvíli jsem věděl, že už teď mají v hlavách prohru 0:5. Už v poločase se smířili s tím, že je tento zápas pryč a s ním i body, které měly zůstat na domácím trávníku. Kde jsou ti sebevědomí chlapi, kteří se nevzdávají? Kde je týmový duch, který dokáže nakopat i průměrného hráče k nadprůměrným výsledkům? Kdo vezme na sebe roli hecíře, který v kabině zvedne hlavu a nabudí manšaft k další výhře?
Zápas dopadl dle předpovědi: i přes mírně zlepšený výkon si soupeř pohlídal náskok a vyhrál 2:1.
Hned druhý den nastoupilo družstvo Minižáků k těžkému utkání proti Dolnímu Benešovu. Náš soupeř přijel s vidinou hladkého průběhu a nepřipouštěl si neúspěch. Začátek utkání jasně vyzněl pro Benešov, který byl jednoznačně lepší, a ke spokojenosti jim chyběla jen vstřelená branka. To se nepodařilo jen díky výbornému výkonu brankáře Jerryho a dobré práci obrany. Nakonec se podařilo Benešovu vstřelit branku a pak ještě jednu. V poločase byl stav 0:2. Kluci odcházeli do kabiny rozmrzelí, protože se jim znovu prohrát nechtělo, když minulý týden prohráli ve Štěpánkovicích 3:6. Trenéři přemýšleli, jak na Benešov vyzrát. Trochu zariskovali a posunuli vyšší kluky více dopředu,aby se pokusili vstřelit nějakou tu branku. Bylo všem jasné, že musí vyhrát. Že je to důležité pro ně samotné. Kluci zvedli hlavy a začali se navzájem hecovat: „Jo, to zvládnem,zkusíme to, vyhrajeme !!!“ Na hřiště šel úplně jiný manšaft. A druhý poločas to bylo znát. Všichni do jednoho se zarputile snažili soupeře přetlačit, makali nahoru dolů, začali si nahrávat a i během hry navzájem hecovat. Benešovu se přestalo dařit a po dalším z brejků kluci snížili na 1:2. Po pár minutách a kopnutém rohu, kde hráčka soupeře jednoznačně hrála rukou, jsme kopali penaltu. 2:2! A to ještě nebylo vše. Před koncem se podařilo vstřelit i vítěznou branku. Benešovu spadla brada, odjeli s prázdnou a našim klukům sršely úsměvy na všechny strany. Na dokonalý obrat 3:2 se bude ještě dlouho vzpomínat a hlavně víra ve vítězství, že se dá vyhrát i se silným soupeřem.
Přál bych vám být v kabině obou našich manšaftů v poločase za stavu 0:2! Ten rozdíl v motivaci, v chuti vítězit, v týmovém duchu a emocích, které v ten čas dvě různé generace prožívaly.
Mnohdy si můžeme my starší vzít příklad i od těch nejmenších, kteří ještě dokážou v něco věřit……