Na začátku tohoto hodnocení chci ještě jednou pogratulovat celému mužstvu za předešlou vítěznou sezónu a postup do okresního přeboru dorostu.
Po této sezóně došlo k několika změnám v kádru mužstva. Tři hráči skončili z důvodu věkové hranice dorostenců a jeden nám odešel na hostování do Dolního Benešova. Takže po dvou letech „klidu“ přišla na řadu nová omlazovací kůra. Ke kádru se zapojila jedna nová posila z Rýmařova a dále jsme začali do hry zapojovat starší žáky z našeho klubu. Po všech těch změnách jsme nechtěli polevit a dali jsme si za cíl umístění do pátého místa v konečné tabulce OP dorostu po podzimní části soutěže.
Letní příprava probíhala po předem připraveném plánu velmi dobře až do okamžiku, kdy si tři týdny před zahájením soutěže náš bohužel jediný brankář zlomil ruku. Pak přišla zranění dalších dvou hráčů a z toho důvodu jsme neodehráli jediné přípravné utkání.
Na první domácí utkání přijeli ambiciózní Kylešovice, leč oslabené a nekompletní. Pro náš tým to byla špetka štěstí a v tréninkovém tempu jsme zvítězili 10-0. Ale ani v tomto utkání se nám nevyhnula další zranění a přišli jsme tak o dalšího hráče základní sestavy pro celou sezónu. Poté následovala šňůra pěti porážek v řadě, byť tři utkání byla vyrovnaná, ale se smutným koncem. Po této šňůře porážek mužstvo potřebovalo nějaký nový impuls, a proto jsem předsedovi klubu nabídl mou rezignaci na post trenéra dorostu. Vedení oddílu tuto mou rezignaci nepřijalo, ale naopak mně podpořili s tím, že mám ještě u mužstva vydržet.
V této části soutěže potřebovalo zraněními zdecimované mužstvo více psychologa než trenéra. Někteří hráči to nesli velmi těžce a to se odráželo na jejich výkonech v utkáních, kdy hráli pod své možnosti. Dále se to odráželo na tréninkové docházce mužstva. Tudíž přišli na řadu pohovory s některými hráči. A tato práce nesla ovoce v druhé části sezóny, kterou jsme odehráli se čtyřmi výhrami a jednou porážkou. I v této části soutěže se nám nevyhýbala zranění hráčů. Dvakrát musel v bráně nastoupit hráč z pole mužstva. V utkání s Kobeřicemi se nám během prvních dvaceti minut zranili dva hráči obrané řady (zlomená klíční kost, roztříštěný meniskus). Podzimní část této sezóny bylo pro nás velmi složité období. Ani jedno utkání jsme neodehráli ve stejné sestavě jak to předchozí. Vždy, když se nám vrátil hráč po zranění, tak další onemocněl. Přiznávám, že takovou sezónu nepamatuji.
V součtu těchto všech skutečností mužstvo nesplnilo cíl, který byl dán před zahájením soutěže, a to umístění do pátého místa. Mužstvo muselo projít několika náročnými zkouškami a právě proto jsem nakonec s umístěním na šestém místě spokojen.
Nejlepším střelcem se stal Ondra Winkler. Na paty mu v útoku šlape mladý Ali Groman, který v posledních utkáních začal hrát to, co od něj očekáváme jako zdravě drzého útočníka v odebírání míčů obráncům a zakládání rychlých protiútoků. Na našich brankách se podílelo celkem 14 hráčů.
Nejlepším hráčem záložní řady bez dlouhodobějších výkonnostních výkyvů je velmi pracovitý Michal Adamčík. Někdy u něj ale postrádám více odvahy vzít zodpovědnost na sebe jako vůdčí osobnost. Na něj se začíná svými stabilními výkony dotahovat mladý Vojta Repček. Hodnocení obranné řady bude bohužel jednoduché, protože stoperské duo Martin Konetzný-Honza Grygarčík nemá v naši obraně konkurenci. Brankáři jsou vždy trochu zvláštní skupina, ale i když máme k dispozici pouze jednoho brankáře, tak Honza Greipel  je pro nás velkou oporou. A pokud to okolnosti dovolí, tak pomalu nakukuje do „A“ mužstva.
Na závěr chci všem hráčům poděkovat za reprezentaci klubu a obce, mnoho školních i osobních úspěchů, pevné zdraví a hodně fotbalových bodů v jarní části soutěže.
Vypracoval Grygarčík Roman
Trenér dorostu Slavia Malé Hoštice