Zvažoval jsem,zda se vyjadřovat k některým slovům a událostem posledních dnů.Nedělám to proto,abych odpovídal na nevhodné a vulgární urážky lidí,kteří se schovávají za anonymní přezdívky na diskusním fóru našich webových stránek,ani proto,abych ospravedlňoval jednání výboru v provozních záležitostech oddílu.Dělám to především proto,protože malohoštický národ je národem geneticky a historicky nespokojeným a vždy odpoví 99% domorodců na onu otázku se sklenicí vody ,že je poloprázdná,nikoli z poloviny plná.Převedeno do fotbalové hantýrky,pokud náš manšaft vyhraje 3:1,v hospodě u piva se bude vyprávět,že „ten Čubok zase pustil góla…“.Tak to prostě je.A s tím je  spojeno i vše ostatní.Nikoho nezajímá,co se podařilo vytvořit,ať už v obci nebo ve sportovním areálu,ale co je špatně a jak by se to mělo dělat.“Vy dělejte,my budeme buzerovat…“.To je politika pivních skautů,kteří umí plkat,ale v životě pro někoho druhého nic neudělali.Takže má odpověď je směrována pouze pro ty nezaujaté,kteří mají skutečný zájem znát reálný běh věcí a chtějí znát pravé příčiny a důvody posledních pár dnů,týdnů,možná i let.

Možná si vzpomenete, jak vypadal sportovní areál před 10 lety, kdy v malohoštickém fotbalu došlo ke změně vedení. Za tu dobu se podařila vybudovat nová část kabin, bylo založeno tréninkové hřiště, vystavěna pergola,bufet(leč zatím provizorní), zrekonstruovat kabiny,přistavět WC,vytvořit zábrany za brankami na hlavním i malém tréninkovém hřišti,osvětlení malého tréninkového hřiště,vystavět a zrekonstruovat plot,zlikvidovat přerostlou a založit novou zeleň…..a tak bych mohl pokračovat.“ONO“ se to ale neudělá samo. Vždy se musí najít pár nadšenců, kteří oželí svůj vlastní čas a mnohdy i peníze, aby něco vytvořili. A jak jsem již psal v některém z Hoštických zpravodajů, sportovní areál nebuduje „nějaký“ výbor pro sebe,ale pro další generaci fotbalistů,kteří přijdou po nás. A také pro vás, občany Malých Hoštic, pro fandy sportu a dobré zábavy,jakým fotbal rozhodně je.

Financování

To vše se také neobejde bez finančních prostředků. Nikdo z nás nemá doma tiskárnu a v případě nutnosti „dotiskne“potřebnou sumu peněz, které jsou třeba. Na samotný provoz kabin je třeba kolem 80.000,- Kč ročně. Plyn, elektřina ,voda.Na provoz jednoho manšaftu kolem 10.000,- Kč. Cestovné, praní dresů, proplácení kopaček…Za údržbu hrací plochy 20.000,-Kč. Hnojení, PHM, odplevelení. A tak bych mohl pokračovat. Od obce dostaneme na provoz 100.000,-Kč, z OFS Opava na členy a údržbu 30.000,-Kč, z příspěvků vybereme cca 30.000,-.Při ročním obratu kolem 230.000,-Kč je všem jasné, že zbývající peníze se musí někde sehnat. Takže nebýt obce a dobrých vztahů s našimi malohoštickými sponzory, nemohli bychom vůbec fungovat. A to se bavíme jen o nákladech. Kde jsou investiční prostředky, které se vloží každým rokem do hřiště ani nemluvě. Z toho jednoduše vyplývá, že náklady na jednoho hráče družstva jsou ročně kolem 2.000,- Kč. Jen připomínám, že příspěvky jsou 500,-Kč.

Trenéři

Ten,kdo si nikdy nevyzkoušel trénovat větší počet svěřenců,jen těžko může pochopit oběť,kterou tím dotyčný podstupuje. Trenér se stává tátou i mámou zároveň,vychovatelem,učitelem,vzorem ostatním,ale také manažerem a důvěrníkem.To vše na úkor svého volného času,na úkor rodiny,peněz.V době úspěchu obdivovaným a oslavovaným,v horších časech zatracovaným s nespočtem vulgárních přezdívek.Toto je osud trenéra.Každý z nich má svá specifika.Trenéři těch nejmladších – fotbalového potěru mají těžký úkol.Dalo by se to přirovnat k majiteli jedenácti štěňat,které se snaží znovu a znovu vylézat z papírové krabice od mámy a rozutíkat se po pokoji.Trenéři musí neustále udržovat pozornost a konkurovat dětské hravosti,rozjařenosti tak,aby se budoucí Rosičtí,Čechové,Nedvědové mimo pošťuchování také naučili práci s míčem a základní fotbalová pravidla.
U těch starších je již třeba klást důraz na plnění „své funkce“ na hřišti, na plnění pokynů trenéra, na zvyšování fyzické kondice. Pokud má malý talentovaný fotbalista dostatek odhodlání a vytrvalosti, je období žákovského věku rozhodujícím pro jeho další rozvoj.
Dorostenecký fotbalový věk mezi 15 – 19 lety s sebou přináší spousta úskalí. Změna školy, internát, noví kamarádi, koníčky, nová zábava. Ti vytrvalí i nadále dokážou držet krok s trenérovými nároky na fyzickou kondici a technickou dokonalost, na vytrvalost a fyzickou i psychickou zátěž během utkání. Ti méně odolní podléhají lákavému pozlátku dospívání a přívalu svobody, kterou tento věk přináší. Opojeni mladickou bezstarostností přestávají chápat pojmy jako je zodpovědnost, dohoda, slib, vytrvalost. Pro fotbalistu v tomto období je trenér především vzorem a vychovatelem, musí mít také dostatečné charisma, aby dokázal ty méně odolné jedince vést cestou plných překvapení.
Trenér mužů pracuje jednak se „svými“ dobře známými a zapracovanými hráči, jednak s „polotovary“dorostenců, které musí velmi citlivě a ohleduplně zapracovávat do základního kádru a dopracovat „polotovar“ do finální podoby. Nechává si záležet na detailech, aby výsledný „produkt“ byl co možná nejdokonalejší. Z jednotlivě dokonale opracovaných soch se snaží vytvořit monumentální výsledný dojem sousoší jedenácti hráčů, kteří podléhají určitým pravidlům a potřebám trenéra. Obrovský balvan, který vždy trenér mužů na svých bedrech ponese, je celkový pohled na oddíl zvenčí. Pokud se daří vítězit a hrát pohledný fotbal, i pohled na práci oddílu se bere pozitivně a s respektem. Jakmile přichází slabší období, kritika a nevole vůči všemu a všem je tou nejsnadnější náplastí na vlastní frustraci z neúspěchu. Učím se brát práci pro oddíl podle hesla „Vždyť je to JEN  fotbal,nejde o život !“, bohužel ne vždy se daří nebrat tuto práci jako „osobní“, ale pouze jako koníček.
Velmi si vážím každého, kdo dokáže přes své pracovní i osobní vytížení najít čas udělat něco pro druhé. Hráči přicházejí i odcházejí, taktéž je to i s trenéry. Trénovat rok dva, tři je pochvala za pomoc oddílu. Vychovat celou jednu generaci fotbalistů od žáčků až po muže je obrovskou službou oddílu, rodičům i samotným hráčům. Smekám klobouk před každým, kdo dokáže trénovat 5 a více let v kuse. Proto také trenéři časem „vyhoří“ a potřebují si odpočinout. Nadšení opadne, ale již po krátké době dotyčný fotbalový narkoman zjistí, že mu něco chybí a začne brousit kolem sportovního areálu, aby věděl, co se v něm děje. Proto také přerušili svoji činnost v posledním období tito členové realizačních týmu : Honza Matušovský – zdravotní problémy,Vilém Hrbáč-zdravotní problémy,Vladan Bartošek – pracovní vytížení a člen kádru A mužstva,David Teichmann – sportovní vytížení svého syna,Standa Konetzný – pracovní vytížení,Roman Kopťák – pracovní vytížení a hasiči,Roman Grygarčík – přestavba rodinného domku,Marek Trčka – pracovní vytížení a „odpočinek“,Mirek Kara – pracovní vytížení. S těmi všemi jsme se rozešli po dohodě a v dobrém, bez nějaké zášti nebo výčitek. Pokud někdo tvrdí něco jiného je to lež jako věž. Pokud to tvrdí dokonce někdo konkrétní, svědčí to pouze o jeho charakterových vlastnostech, kterými snižuje svoji vlastní práci a práci ostatních,kteří pro oddíl něco udělali.
Na druhou stranu máme naštěstí mezi námi nové tváře, kteří nestojí jen opodál,ale snaží se také pomoci. Zbyněk Kramný,Dalibor Kurzica,Milan Falhar,David Adamčík,Petr Ballok. Děkuji všem, kteří pomáhají vychovávat novou generaci. Chtěl bych také poděkovat Davidu Teichmannovi,Honzovi Matušovskému,Ondrovi Malohlavovi i Láďovi Stankemu za nabídku pomoci v případě potřeby. Nesmím ani zapomenout na naše „trenérské inventáře“ – Lumíra Pospěcha,Břetíka Schaffartzika či Petra Fusse,kterému asistují Zbyněk Trulley a Standa Fiala.

Hráči

Veškerá práce oddílu je směrována pro maximální servis hráčům. Aby měli teplou vodu, v kabinách teplo, čisté dresy,aby měli kde trénovat, připravenou hrací plochu, schopného trenéra.Za tento servis chceme po hráčích vidět na hřišti maximální výkon a příslib mladých hráčů do budoucna,že se poperou o místo v základní sestavě dospěláckého manšaftu. Nejsme oddílem, který vychovává fotbalisty pro majetnější kluby,které si mohou nakoupit celou jedenáctku cizích hráčů,ani není našim zájmem vychovat hráče a pak ho dobře prodat. Určitě také nejsme ale proti,pokud se objeví jednou za čas skutečný talent, který může v oddíle krajského formátu zdokonalit své herní a fyzické dovednosti,aby se poté buď vrátil zpět jako kvalitní hráč A mužstva nebo případně projevil zájem o hostování v oddíle hrající vyšší třídu. Dva příklady za všechny.Jedním z hráčů,kteří svoje první fotbalové krůčky podnikali na hoštickém hřišti je Kamil Bitta – dnes hráč Jakubčovic,druhým příkladem je Kuba Chřibek,který již od 16 let začal postupně naskakovat za A mužstvo a od 18 let je plnohodnotným hráčem základního kádru.Talent a vytrvalost jde ruku v ruce s poctivostí,štěstím a mnohdy i náhodou.Osud každého z nás si pevně držíme v těchto rukou jen my sami – záleží jen na tom,jak s tím dokážeme naložit.

Další vývoj

Jak jste již zaznamenali, odhlásili jsme dorost z letošního soutěžního ročníku. Je to po dlouhé době, kdy nás v mládežnické kategorii budou reprezentovat pouze Mini a starší žáci. Není to ovšem nic,co by bylo nějak překvapivého. Obdobné obce tento krok již buď učinili dříve,nebo zároveň s námi. Akorát se kolem toho tolik nenamluvilo. Prostě to jednotlivé fotbalové oddíly rozhodly a tím to skončilo. V Oticích s tímto krokem přišli již loni – odhlásili dorost z krajské soutěže,své dorostence přiřadili do A mužstva a založili B mužstvo.V Chlebičově drželi dorosteneckou soutěž na krajské úrovni v poslední době jen za přispění hráčů z okolních oddílů,a proto se také rozhodli zrušit uměle udržované družstvo. Taktéž to dopadlo ve Velkých Hošticích. A tento naprosto přirozený vývoj potkal i nás. Slabé ročníky 1993,1994 zamíchaly kartami ve všech těchto oddílech. Chtěli jsme tento krok již učinit v loňském roce, ale na velké naléhání realizačního týmu dorostu jsme nakonec dorost znovu přihlásili. Nakonec se ukázalo, že i přes velké obtíže s dostatečným počtem hráčů,dokázali společnými silami obstát v silné konkurenci. V té práci jsme ovšem měli pokračovat. Překlenout rok možná i dva, než nám doroste další generace z řad starších žáků. Letošní ročník byl obzvláště příhodný , vzhledem k silnému základu ročníku 1992 a nadbytečnými hráči ve Velkých Hošticích a nakonec i Slavii Opava. Bohužel se ale nedá udržet soutěž, pokud vlastní hráči nemají zájem ani o reprezentaci v dorostu ani o reprezentaci za muže. Nelze zakládat družstvo,když vám z 12 hráčů dorostu a st.žáků zůstane na soupisce hráčů 5. Proto se výbor rozhodl postupovat stejně jako v jiných oddílech. Dejme prostor všem, kteří mají zájem vyzkoušet si,jak to chodí jinde. Bude to dobrá zkušenost pro všechny. Pokud však budeme potřebovat mladé hráče,aby reprezentovali A mužstvo,tak budou hráči dorostu reprezentovat naši obec,ne někoho jiného. V tomto případě je prioritou zájem oddílu před zájmy jednotlivců. S tím se je jen třeba vyrovnat. Nic víc, nic míň. A pokud někdo nesouhlasí s touto sportovní politikou našeho oddílu,má možnost před volební výroční schůzí přijít se jmény nového výboru,nechat se zvolit a začít dělat fotbal po svém. Nikdo z nás nelpí na funkcích a na poplácávání po zádech. Děláme to proto, že máme fotbal rádi a chceme ho opět někam posunout. A věřte, že to děláme,jak nejlépe umíme. Se všemi úspěchy i neúspěchy, které k tomu patří.
Za dob trenérů Kamila Bitty,Herise,pana Sliže,Klause,pana Medka byl v jediné kabině,kde se tísnila postupně všechna družstva, na zdi nápis:“KDO CHCE NĚCO UDĚLAT,NAJDE ZPŮSOB,KDO NECHCE UDĚLAT NIC,NAJDE VÝMLUVU.“ Takže vyzývám všechny, kteří chtějí pomoci,aby si vyhrnuli rukávy a pomohli nám a ty kteří mají výmluvy(a pomluvy),aby i nadále zůstali sedět u své dobře načepované dvanáctky,ale aby změnili téma. Pro ty určitě není fotbal tak důležitý.

Za svými názory si stojím.

Lukáš Vaněk, toho času předseda fotbalového oddílu TJ Slavia Malé Hoštice